Zivot nad psa

Bylo poledne. Slunce na poušti svítilo jako zběsilé a krev v baňkách se teplem začínala pomalu vařit. Shara se stále bezvládně pohupovala na Giřininých zádech. Gira se chvilkama ohlížela jestli se již neprobrala a nebo se pečeť na jejím čele znovu neotevřela. Stále měla tvar černé koňské hlavy, ale nyní to byla trochu světlejší černá, trochu došeda.

Gira již slyšela hodně příběhů o těchto zvláštních pečetích. Bylo nesnadné je ovládnout a ještě je použít. Některé použití pečetí mohlo stát i život. Šlapala si dál cestu po horkém písku doufajíc že se Shara brzy probudí. ,,Mistře..." otvírala Shara pomalu oči. ,,Hm?" dívala se upřeně do dálky Gira. ,,Naučíte mě už něco?" řekla rozjařeně Shara a seskočila ze zad svého mistra. ,,Možná ovládat tu pečeť." zastavila se Gira a chladnokrevně se podívala na znaménko na čele.

,,Vážne???" tleskla si pro radost Shara že jí nejsilnější lovec draků v zemi něco naučí. ,,O.K. ale nejdřív chytni tohodle hada." ukázala na blízký kopec ostřílená lovkyně. ,,He???" stála Shara jako solný sloup. ,,Hledej" usmála se Gira a šla dál. Shara se znovu podívala na mistra potom na kopec, pak na mistra a znovu na kopec. Gira šla dál a její meč se diamantově blýskal zlatou a stříbrnou.

Shara se pustila do hledání. Nejdřív rozhrabovala písek, ale pak pochopila že to nikam nevede. Chvilku tam tak stála, nakonec sáhla do kapsy ve svém plášti a vyndala malý nevzhledný kvítek. Rozemlela ho v ruce, foukla do něj a jak se drobná zrnka uschlé kytky prášila po vzduchu tak dívka hledala lesklé hadí tělo. ,,Šamanizmus sem už dlouho neviděla" řekla si Gira pro sebe a trochu popošla naproti slunci aby si Shara nevšimla že jí pozoruje.

Had sotva ucítil že na něm je velmi hořlavá nebezpečná kytka sebou rychle začal škubat. Shara si hada všimla a rozběhla se k němu. Černozelený prášek do sebe začal pomalu pouštět krev. ,,Jémine, kdopak jí to učil?" stála zadumaně Gira. (Uschlá kytka kterou Shara poslala na hada je nebezpečná pro všechno živé. Když se dá na něčí kůži tak do kůže vpustí drobné háčky a pak se živí krví hostitele. Pokud se včas nesundá může vysát všechnu krev z oběti.)

Shara popadla umírajícího hada a rozeběhla se s ním ke svému mistrovi. ,,Mistře! Mám ho!!!" doběhla ke Giře. ,,A teď mi řekni kolik je mu let." zazubila se Gira a vzala od ní hada. Shara vytřeštila oči a trochu pootevřela pusu. ,,C-c-cože?" vykoktala ze sebe. Gira vzala hada za hlavu a zvedla ho do výšky. ,,Když uhádneš kolik mu je tak se můžeme pustit do další zkoušky."

,,1 rok?" tipla si zadumaně Shara stále nechápajíc důvod této lekce. ,,Ne" otevřela Gira brašnu. ,,100 let?" udělala ironický výjev Shara. ,,6 000 let." řekla Gira a strčila hada do brašny, pak vatáhla dlouhý seznam který jí dal Shařin strýc. Naslinila si prst a smázla jím jedno malé slovíčko v seznamu. ,,Vy jste mě využila aby jste toho hada nemusela chytat!" vyjekla ruzzuřeně Shara.